Když metaře v parku zmerčí, tak se k němu přiřítí, vyflusne mu pod nohy oslintaný míček a házej. A metař hází. Když míček nemá, šlohne metařovi PET láhev, několikrát ho radostně oběhne a opět házej. A metař hází.
Tohle ráno bylo stejné, jako všechna předchozí. Já, ještě spící, Mates a Fredynka. Vcházíme do parku. Mates zmerčí metaře, poskočí, začne se smát a vydávajíc podivný radostný zvuk, něco jako íííííííííííííííí, to rozpálí a letí na metaře. Metař najednou začal mrskat ručičkama a něco křičel. Koukám, jak Mates šlajfuje těsně před ním a on mu zasazuje slušnou ránu násadou od koštěte. No nazdar, je to nějaký záskok a Matesa nezná. Tak to bude mazec... Mates situaci vyřešil po svém. Vyskočil a se svým íííííííííííí vytrhnul metařovi koště. Radostně okolo něj začal poskakovat. Jako by říkal, že ta nová hra je dost dobrá a klidně by ji mohl hrát každé ráno. Pak s koštětem v tlamajzně poskakoval jako kozel po celém parku. Když usoudil, že s metařem už žádná další legrace nebude, tak koště pustil a prostě ho počůral. Tak tohle je můj Mates, aneb i když dostane řádnou ránu přes hřbet, tak se tomu směje a pak to ještě počůrá...
Žádné komentáře:
Okomentovat