Neznám nic děsnějšího, než si lehnout do postele plné drobečků. To neusnu ani náhodou. Zase rychle z postele ven, všechno vyklepat, jenže to nestačí. Tak hezky v jednu ráno převlékat povlečení. Díky skřítci, jste moje zlatíčka. Kdybyste nebyli, tak se báječně vyspím, což mi dneska asi nehrozí. Už teď sotva koukám, perný den za sebou, jako každý všední den a krátká noc před sebou, protože mě ráno vzbudíte, abych s vámi šla na procházku.
A to mě ještě v průběhu noci několikrát vzbudí maličký skřítek, který si usmyslel, že se nejlépe spí na mém obličeji. Bezvadná zábava. Ještě spím, ale nemůžu dýchat, dusím se, nedostatek kyslíku ve mně vyvolá paniku, ale ještě jsem na druhé straně v říši snů a díky děsivé únavě se nemůžu probudit. Panika narůstá a já se probouzím. Instinktivně si šáhnu na obličej a to, co mi brání v dýchání popadnu a odhodím. Co myslíte, že to bylo? Maličký skřítek, který si usmyslel, že nejlépe se spí na mém obličeji, nožičky spuštěné podél mé hlavy a naprosto blaženě ze spánku odfukuje.
Tenhle skřítek je trpasličí pinč se jménem v průkazu původu Afrodithe Golden World, prostě Fredynka.
Žádné komentáře:
Okomentovat