Už je to tak. Mates našel před několika dny
fotbalový míč a je z něj úplně mimo. Uchází, ale když mu dáte chvilku,
tak se zase hezky vytvaruje. Míč, ne Mates.
Bez míče odmítá chodit ven. Nacpe si ho do tlamy,
chrochtá u toho jako prasátko a kroutí radostně prdelkou, že by si ji
vyšrouboval. Každému, koho potká míč ukazuje, aby bylo jasno, že je
naprosto úžasný a Mates naprosto radostný. Nutí mě, abych s ním hrála
fotbal. Fotbal jsem hrála naposledy jako malá holka. Moc se s ním hrát
nedá, je moc dobrý obránce a brankář v jednom. Naštěstí mě většinou
zachrání nějaký kluk, který neodolá a kope si s Matějem místo mně.
Včera se málem udusil. Dostal žrádlo, míč v tlamě a přemýšlel, jak se nažrat a nemuset míč vyplivnout. Je to potvora nenažraná, tak zvítězilo žrádlo. Šíleně hltal aby si míč mohl zase narvat do tlamy a nějak mu zaskočilo. Začal chroptět a vůbec vyvádět. Úžasná záležitost. Když se mu začaly podlamovat zadní nohy, bylo po legraci. Vůbec jsem nevěděla, co se dělá se psem, když se dusí. Tak jsem dělala všechno možné i nemožné, ale nejsem si jistá, jestli z toho něco pomohlo, nebo jestli si Mates pomohl sám. Jen se trochu vzpamatoval, zase si míč nacpal do tlamy.
Dokonce s ním i spí. Ne, že by ho celou noc měl v tlamě, ale když usíná, tak ho vážně v tlamě má nacpaný. Napadá mne docela jednoduché řešení. Vyhodit. Ne Matěje, ale ten míč. Jednoduché řešení to sice je, ale když vidím, jakou má radost, tak si říkám, jestli je nejlepší. Nejlepší a nejjednodušší pro mně, to jistě. Když se na to podívám Matějovýma očima, tak mi tohle řešení tak dobré nepřipadá. Někdy stojí za to se pokusit na věc podívat i očima toho druhého. A nemusí to být zrovna psisko.
Včera se málem udusil. Dostal žrádlo, míč v tlamě a přemýšlel, jak se nažrat a nemuset míč vyplivnout. Je to potvora nenažraná, tak zvítězilo žrádlo. Šíleně hltal aby si míč mohl zase narvat do tlamy a nějak mu zaskočilo. Začal chroptět a vůbec vyvádět. Úžasná záležitost. Když se mu začaly podlamovat zadní nohy, bylo po legraci. Vůbec jsem nevěděla, co se dělá se psem, když se dusí. Tak jsem dělala všechno možné i nemožné, ale nejsem si jistá, jestli z toho něco pomohlo, nebo jestli si Mates pomohl sám. Jen se trochu vzpamatoval, zase si míč nacpal do tlamy.
Dokonce s ním i spí. Ne, že by ho celou noc měl v tlamě, ale když usíná, tak ho vážně v tlamě má nacpaný. Napadá mne docela jednoduché řešení. Vyhodit. Ne Matěje, ale ten míč. Jednoduché řešení to sice je, ale když vidím, jakou má radost, tak si říkám, jestli je nejlepší. Nejlepší a nejjednodušší pro mně, to jistě. Když se na to podívám Matějovýma očima, tak mi tohle řešení tak dobré nepřipadá. Někdy stojí za to se pokusit na věc podívat i očima toho druhého. A nemusí to být zrovna psisko.
Žádné komentáře:
Okomentovat