Ochutnávači kočičáků

Za tohle nejsem na chlupatce nijak pyšná, ale kdyby toho prcka nenašli, mohlo být hůř. Tedy prckovi, mně bylo dost děsně právě proto, že ho našli.

Déšť neustával. Proč taky, když jsem měla dovolenou, že?  Psi byli zmáčení, špinaví a vůbec se jim nedalo vymluvit, že se v tak příšerném počasí venku neřádí. Řádění v dešti jsem se neúčastnila, až do chvíle, kdy jsem uslyšela štěkání, dusot a prskání.

Vyběhla jsem ven, během pár vteřin byla úplně promočená a dost naštvaná. Mates měl v tlamě "něco", co se nedalo identifikovat, protože to bylo v jeho tlamě skoro celé a k tomu byla tma. Fredynka měla z toho "něčeho" v tlamě nohu. Noha od zbytku těla oddělená nebyla, ale i tak to nevypadalo dobře. Zalovila jsem rychle Matějovi v tlamě, zařvala fuj, dala mu facáka a vyndala maličké kotě. Fredynka raději nohu pustila dobrovolně. Není takový trubec, jako Mates.

Kotě bylo mokré, oslintané a vyhublé. Byla to kostřička potažená kůží, ale jinak naprosto nepoškozená, což nějak nechápu. Osušila jsem ho a dala mu trochu nažrat. Ne moc, aby mu nebylo zle, protože pár dnů zřejmě nic nežralo. Psy jsem nechala venku. Vyváděli děsně, prostě nutně potřebovali kotě dostat.

Kočičák byl docela rozkošný. Maličký, hravý, ani neškrábal. Dorážel tlapkami na mou ruku a pak se do ní zakousnul, ale jen jemně. Takový jemný lovec to byl. Pak vyskočil, chytil se drápky za mé kalhoty a vyšplhal mi až za krk. Tam se uvelebil, spokojeně vrněl a nechtěl dolů. Dala jsem mu jméno Hrom-a-kdo. Zdálo se, že na pobyt v tlamách chlupatců dočista zapomněl. Měl se jako v bavlnce, psi to nesli velice nelibě a dávali patřičně najevo, že je nespravedlnost spát pod jednou střechou s tím vetřelcem. Pro jistotu dostali pár facek, aby měli proč trucovat. Fredynka byla naštvaná nejvíc, protože jsem kočičákovi půjčila její cestovní pelíšek.

Druhý den odpoledne vypadal Hrom-a-kdo docela vykrmeně a spokojeně. Byl čas, aby šel. Zabalila jsem mu do uzlíčku kus kuřete, chlupatou, teplou deku, do které byl zachumlaný, když spal v pelíšku a vypakovala ho do světa. Prostě jsem ho odnesla o pár stavení dál, kde se o něj rádi postarali.

Hrom-a-kdo přežil, já se nevyspala, protože psi nedali pokoj a Hrom-a-kdo dostával nažrat každé 3 hodiny, aby měl co nejdříve dost síly na cestu.

Fredynka - rodokmen