Ani smráděti, které bývá celkem trpělivé. Ale tentokrát nebylo.
Smrádě se většinou nehrne do dveří první. Důvod je prostý. Ví, že být převálcovaná Matesem není žádná radost. A Mates to umí velice dobře. Převálcovat ji. Není v tom žádný úmysl, to jen v zápalu boje nemyslí na to, že je maličká a křehká. Prostě zapomene, že tam někde je.
Dnes smrádě neodolala a řítila se neuvěřitelnou rychlostí po schodech nahoru. Matěj byl nejdříve v závěsu za ní, ona ještě zrychlila a v tu chvíli už věděla, že to nedopadne nejlíp. Už to nešlo zastavit, byla moc rozběhnutá. Matěj ji dohnal, rozrazil lítačky a smrádě dostalo jedním křídlem řádnou pecku do hlavy. Odletěla pár schodů dolů a přistála na odpočívadle. Sedla si na prdelku a chvíli nevěřícně koukala, co se to vlastně děje. Pak se otřepala a rozvážným krokem odkráčela k bytovým dveřím.
Na chvilku si dá nejspíš pokoj a bude rozvážnější. Nepohrne se vpřed jako divoké prasátko. Ale jednou ta zase zkusí. Znám ji, je neuvěřitelně paličatá.
Žádné komentáře:
Okomentovat